Máme to pod kontrolou. Všechno.

V souvislosti s technologickým pokrokem v oblasti médií, zábavy, elektroniky a miniaturizace lze pozorovat postupný trend změny směru vlivu kontroly obsahu toho, co za informace zpracováváme. V tomto článku konkrétně a ve zkratce nastíním ukázku zmíněného trendu, který se (do)týká vizualizace. Ale nejen jí. Shodou okolností tento článek může fungovat jako hold panu pseudonimizovanému Roman Týcovi, řidičům trolejbusů a všem ostatním lidem, kteří nestojí stranou. Lidé, DRŽTE SE!

1. fáze – představivost, zhouba manipulátorství

Kdysi dávno, lidstvo už téměř nepamatuje, existovaly doby, kdy si člověk svoje představy vizualizoval pouze v hlavě anebo na papír. Neexistoval silný mechanismus zpětné vazby, jako v moderní společnosti, a tak se dotyčný spoléhal víceméně sám na sebe. Co si představil, to bylo na světě a když měl štěstí a peníze, mohl představu také realizovat. Historie nám v tomto ohledu sama poskytuje zpětnou vazbu, neboť zachovala jejich velká jména – Tesla, Koroljov, Sun ‚C, Dalí a jiní. Ale pak je tu ještě několikanásobně větší hromada vizionářů, které stěží „vyinteragujete“ na Google.

Člověk s představivostí, vůlí a beze strachu realizovat se ovšem tak nějak nehodí do konceptu moderní společnosti. I tak lze vysvětlit trend, který nabrala a nabírá informační (a stále především lidská) společnost. Představivost, jak vidno výše, je tedy převážně jednosměrný tok energie ve směru od autora vize k ostatnímu světu. A v této fázi ještě, k potěšení světa, nezbývá prostor pro tok opačný – manipulativní. Ve směru od kohosi vlivného k samotnému strůjci vize.

2. fáze – televizní zábava nezemře, ať žijí noví králové

Televize. To byla ale obrovská revoluce. Umožňuje dobrovolné přijímání toku ve směru zvenčí „do“ člověka. Člověk nemá na schéma přijímaného dobra téměř žádný vliv, zrodil se tedy nástroj blahořečený všemi politiky, PR agenty a jinými deprivanty – nástroj srovnatelný s klistýrem. Jen je použit na opačném pólu těla. Deprivanti mají úspěch. Lid přijímá tento dar zcela dobrovolně a masově, protože chuť a forma láká. Sílu televizních čar si uvědomoval již tatíček Kennedy, který (také) díky televizi vyhrál prezidentské volby. Ano, televize je vynález! Je to jednosměrný tok energie od deprivantů do člověka.

3. fáze – počítače a světlo naděje v podobě interakce

Renesancí v oblasti „routingu“ energie se zdála být výpočetní technika. Komercionalizací se jí dostalo i k „obyčejnému člověku“ (©ČSSD) a ten mohl (a do jisté míry může i dnes) ovlivňovat, co z bedýnky plné nul a jedniček poleze. Že by dvousměrný tok od člověka a do člověka?

4. fáze – mobilita počítačů, krok ke svobodě… opravdu?

A co takhle si vyrazit s tak úžasným renesančním nástrojem, jakým je počítač, do přírody? Ano! To chceme! A máme tu renesanci verze 2.0. Do „objevu“ bezdrátových datových přenosů jsme chvíli byli skoro v dalším levelu výše zmíněné fáze 1{↑}. Co do přenosné krabice naboucháno jest, to zde také zůstane. Než nás náš „nově narozený, tedy malilinkatý, bratr“ začne hledat. Z jednosměrného toku od člověka do krabice zrodila se dvousměrnost a bezdrátové sítě nás opět pospojovaly s ostatními, včetně deprivantů. Hlavně o jejich zájmy totiž především v téhle hře jde.

5. fáze – zmenšujeme do dlaně aneb malý bratr roste

No ale, co kdyby se člověk, tvor pohodlný a (stále ještě) myslící, unavil nošením velké krabice do lesa? Dříví byl již dávno zbaven, pokrok je tedy třeba aplikovat i na krabici. Mobilní technologie, to je, zdá se, ta vítězná cesta. A malý bráška nám roste doslova jako z vody (ve skutečnosti z našeho strachu provést změnu, který postupně přerůstá v letargii). Bezdráty jsou všude a etablují se nám zároveň virtuální patvary, jež kdosi mediální nazval „sociální sítě“. Dáváme našemu sílícímu bráchovi další Sunar, nejsme totiž hyeny a pro dobro druhých i držkou v zemi rýti. Halelujá a Ámen zároveň. Dvousměrný tok je sice v téhle fázi stále dvousměrný, ale do hry vstupuje sexy disciplína – sociální inženýrství. Bráška tedy našel způsob, jak dostávat lidi do pozic, které potřebuje pouhou hrou s jejich slabými stránkami. A komunikace nepřekvapivě dostává novou vrstvu, která byla doposud známá jen z jednosměrně tekoucí televize. Bráška začíná být dobrý ve formování člověčích myšlenek.

6. fáze – zmenšujeme na hlavu a do růžova

A pojďme ještě dál, vraťme se k nutným nástrojům mladého sourozence a pomozme člověku ulehčit jeho řeholi tahat v kapse mobil, celého androida nebo ještě chytřejší ajfoun. Co kdyby jej totiž občanovi kdosi ukradl? Jak by pak mohl interagovat a integrovat se do nové, lepší, vzkvétající společnosti? Co kdyby se náhodou dostal mimo pramen dobra, pramenící ve velkém městě kdesi mezi Holandskem a Francií?  To kdyby tak měl svého průvodce pořád na očích… a pan Google přichází s řešením – člověk bude nosit Goggles. Stačí se podívat, porozhlédnout po okolí a chytrý algoritmus spustí vlnu infotainmentu na téma „pozorovaný objekt“. Stále ještě jsme dvousměrní, ale směr od nás ven se začíná příliš nápadně podobat mačkání tlačítek na dálkovém ovladači televizoru. Brácha se dostal na střední a už to rozhodně není malý bratr.

7. fáze – padne do oka a doslova

Bože! Co když ale Goggles upadnou, ztratí se, rozbijí se nebo nedejho nebudou chtěné (riziko selského rozumu je totiž v této fázi stále přítomno)! Poučme se od pana Wichterleho (doufám, že se příliš nepotluče při tom otáčení se v hrobě – R.I.P.). Ten v blahé myšlence dokázal mj. zbavit krásné dámy nevzhledných brýlí a učinil je tak ještě krásnějšími. To když jim do oček vložil diskrétní, kontaktní čočky. To co umí Goggle, prostě budou nyní umět (goog)Lens. Už už to skoro bude, už jsme skoro jednosměrní, Goggles se totiž odkládají častěji než Googlens a tak přestávají být efektivní. Pro deprivanty. Už jen poupravíme Google menu a budeme nabízet jen to, co brácha, který už má po diplomce, vymyslel. Máme rádi svého velkého bratra? Samozřejmě. Říkali to na Google TV.

8. fáze – hlasy v hlavě, které se mnou diskutují

Myšlenka je prý rychlejší než světlo a společnost sama sebe přesvědčuje, že myšlenky (rychlejší než světlo)  jsou to nejlepší, co nás mohlo potkat. Proto aktivně pomáhá při formování zdroje myšlenek – naší osobnosti. Máme výchovné instituce, školní řády, zákoníky i nalinkovanou víru v Boha. Je toho vážně ranec. Myšlenkám je proto třeba vytvořit to správné, láskyplné und überhaupt korrekt prostředí. Dnes už umíme rozpoznávat jednoduché myšlenky na základě změny energetického potenciálu v konkrétních oblastech mozku. Tento poznatek pomůže ovládat naše Google menu, místo toho, abychom museli složitěji snímat, kam míří oko ze zlatých časů sedmé fáze. A vůbec, k implantátu do mozku, který celý cirkus rozpohybuje, přidáme místo Googlens také správný implantát do sítnice. Nazveme ho třeba Googletina? A máme to. Člověk má za roky a roky trávené v lidské společnosti opravdu mnoho myšlenek. Má pocit, že některé nemůže ovládnou… třeba když spí nebo když kdosi jiný na člověka morálně apeluje, opíraje se o společenské konvence. Tak mu pomůžeme ten mrak a hluk trochu zformovat, ne? Ať má klid. Hlavně žádné starosti navíc. Starosti rozptylují a odvádí pozornost od důležitých věcí… například národní bezpečnosti nebo slev v Lidlu. Jsme již téměř opět jednosměrní. Brácha převzal roli a už je převelikej. A má k dispozici novou giloti… eee… googletinu.

9. fáze – hlasy v hlavě, které mi nařizují

A jsme na konci naší procházky. Zjišťujeme, že člověku opravdu prospívá, když nemá v hlavě mraky zbytečných nebo nebezpečných myšlenek. Má více v klidu, svět je krásnější a na ulicích může hrát z amplionů hudba, která kdysi na počátku 21. století hrála pouze v restauracích na hajzlech. Tenkrát, v nekorektních dobách, to pomáhalo se dobře vykakat. Dnes naopak korektně konzumovat.  Svět je prostě krásný. Jednosměrný. Čitelný. Konečně nemáme strach, neboť jsme pod ochranou gigantického bratra, který nás všechny objal v láskyplném sevření občas někde trochu více přitlačí, ale co, když se kácí les… demokracii si vzít nedáme ne?

PS: výběr Google služeb se nabízí proto, že jich je opravdu hodně. Google je prostě vidět. A tak to taky zůstane 🙂