Co když femtobuňka nestačí?

Řešení dostupnosti mobilního signálu pomocí femtobuňky je celkem zajímavá věc. Ne vždy je však možné toto řešení použít. Důvody mohou být různé – prostor pro pokrytí je nakonec větší, než jsme doufali, potřebujeme více než 4 (experimentálně k dnešnímu datu 8) simultánních hovorů, nemáme 3G telefon anebo se nám prostě nechce se starat o vlastní zařízení. V takovém případě lze sáhnout po „větším“ řešení … i když vlastně nevím, jestli je dostupné i pro běžného koncového uživatele. U firem je to jinak.

Femtobuňku lze nahradit tzv. pikobuňkou. Mám částečné zkušenosti s řešením od O2 a o něco kompletnější zkušenosti s řešením od Vodafone – a právě tomu se budu v tomto článku věnovat.

Pikobuňka od společnosti Ericsson využívaná Vodafonem. Zdroj: ericsson.com

Pilotní femtobuňka Alcatel-Lucent Sure Signal, převzatá od britského Vodafone.

Pikobuňka umožňuje širší pokrytí mobilním signálem (teoretický rádius 200 m oproti 10 m u femtobuňky), a hlavně pracuje i s frekvencí GSM (jmenovitě pikobuňka používaná Vodafonem – Ericsson RBS 2409 využívá pásma 1800 MHz), takže si zavolají i milovníci rustikálního nábytku :-). Na řešení je navíc standardně použito SLA s dostupností 99,5%, s dohledem 24/7.

Další plus, které lze ocenit, je maximální množství simultánních hovorů, které pikobuňka umí realizovat. Narozdíl od komerčního femto-řešení Vodafone (nabízí v současné době čtyři hovory – pilotně u vybraných zákazníků osm hovorů / díky převzatému typu Alcatel-Lucent Sure Signal z Velké Británie – ano, to je ten typ, který byl „odemykán hackery“ v době svého nástupu) pikobuňka umožňuje až 14 time slotů pro hovory, což znamená 14 (při použití vysoké kvality hovoru – nutná podpora v telefonu) až 20 hovorů najednou.

Na jednu pikobuňku lze připojit několik VF antén, které rozšíří pokrytí na větší plochu. Podstatným rozdílem je vůbec filozofie produktu – femtobuňka je v režii uživatele. Musí mít vlastní konektivitu k internetu a zařízení je v jeho majetku. Pikobuňka se připojuje pronajatým okruhem (u O2 ADSL) a celé řešení spravuje operátor.

Poněkud hloupý roaming (předávání telefonu mezi jednotlivými vysílači/přijímači signálu – typicky přechod mezi buňkami) u femtobuňky, který je v současné době pouze jednosměrný (femtobuňka převezme klienta, který je v příliš slabém signálu venkovní makrobuňky – BTSky, ale BTSka nepřevezme klienta, který je v příliš slabém signálu femtobuňky), je na pikobuňce vyřešen stejně, jako při venkovním volání – obousměrně a hladce.

Shrnuto, je vidět, že se operátoři snaží vyhovět potřebám zákazníků. Vodafone se opět v mých očích ukázal jako inovátor a nosič „nových“ myšlenek, i když z celkového pohledu na mě vývoj služeb na českém, mobilním trhu působí poměrně těžkopádně. Pro mnoho soukromých osob a malých firem s problémy pokrytím je a bude femtobuňka přijatelným řešením. Pro větší firmy se složitou vnitřní strukturou (členité interiéry, kovové materiály apod.) stojí za zvážení diskutovat s mobilním operátorem možnost pikobuňky.

Současné řešení nabízené jako produkt "Vlastní 3G zóna" od Vodafone. Zdroj: lupa.cz