Benátská noc 2011

Benátská noc je první vícedenní fesťák, na který jsem se kdy chystal. Neměl jsem žádná speciální očekávání, v programu bylo pár velkejch jmen a zbytek nechť vyplní to, co bude na krámě.

Prvním a významným aspektem, se kterým budu mít spjatou Benátskou 2011, je počasí. Mnohokrát zadokumentováno/postnuto mnoha lidmi na Facebook – slovy klasika: chcalo a chcalo (po celodenním rejdu se basecamp změnil v jednu velkou, hnědou bahenní show a tak to tam vypadalo spíše tak, jakoby slova klasika nahradilo jiné, peprnější sousloví). Dlužno dodat, že jsem se na fesťáku potácel necelé dva dny, v pátek odpoledne příjezd (ca. 17:00) a v neděli (hnusně
brzo – 1:00) ráno odjezd.

Ještě poznámka k uspořádání – pořadatelé zhmotnili čtyři stejdže, dvě krytý (WIGWAM – převážně alternativa – Ska, Punk, Něco-jako-metal a EVROPA 2 – reprodukovaná elektronika s něco jako dýdžejem) a dvě otevřený scény ORESI a BANEA, kde se odehrávaly ty největší pecky.

Pátek 29.7.

Protože se příjezd konal „až“ okolo pátý odpoledne, utekly mi perly typu Gipsy.cz a United Flavour. Než jsem došel od místa ubytování na plac, právě dohrával Olympic. Chtěl jsem dědky vidět naživo, smůla, ale podle poslechu to jelo jak švýcarský hodinky. Zbývalo dalších x věcí, z nichž mé oko přilákal David Koller & Band (strojově odprezentováno a odjezd – přesně načas) a Dream Theater (epickej metal – nebo co). Tahle kapelka z USA je maximálně nadupaná a i když jsou pánové již v letech, atmosféru vykouzlili perfektní. Nakonec jsem si chtěl nechat Kurtizány z 25 AV, jejichž šou byla přerušená nějakou divnou poruchou techniky, což mě připravilo do spací nálady. Následovaly už jen čínský kuřecí nudle od Vietnamců s obsahem kuřete asi žádná celá tři procenta a rychlá chůze do Hajan.

Sobota 30.7.

Sobota měla bejt našlapaná. A byla. Začínal jsem na Čechomoru, na kterej se nechalo kvalitně sem tam zapařit, ale podle mýho názoru zbytečně střídali živý a utahaný hity, takže se mi to z pohledu oný pařby jevilo krapet rozříštěně. Ale Gorole jako jo! J. Stejně jako na Olympic jsem si dělal naděje na Žlutýho psa. Tahle muzika mi taky není úplně po chuti, ale chtěl jsem prostě vidět lorda Hejmu live. Všechna čest, jestli budu mít v tak požehnaným věku stejně enegie jako Hejma (a Čechomoráci a Dream Theatráci a Koller a Scooter), budu se považovat za šťastnýho.

Lucku Bílou jsem minul (přeci jenom x hodin nonstop na dešti vynutily kompletní převlek) a přiskotačil na Nightwork, kteří nakonec nedorazili, ale místo nich se ukázala zajímavá (i když trochu plochá) partička… jak oni se vlastně jmenovali??? Sobotní život se odehrával převážně mezi ORESI a BANEA stejdžemi, a já se nestačil divit, jak případi z Walda Gang dokázali strhnout celej několikatisícovej kotel k interakci. Známý odrhovačky (Růže z Texasu, Svařené víno atd.), který se posluchačům vrývají do hlav zásluhou ledžendrárního Waldemara Matušky (R.I.P.) a nyní jeho dvojníkem, kterýmu sekundoval Robert Rosenberg v homokládím oblečku, vybičovaly dav k maximální aktivitě (řev, zpěv, pohyb, více bláta).

To byla z mého pohledu poslední zajímavější věc před dlouhou pauzou, ve které „nic“ nebylo. Pro případy velkého „nic“ jsem uvítal nádražní azyl… é… stan Urban Zone, kde se dalo poskládat řiť na dřevěnou krychli a poslechnout celkem milé mixy elektro scény… Ne! Je to prostě metrosexuální svatostánek. Ale lepší metrouš(i) na obzoru, než hektolitry vody na hlavě a >100 dB v uších. Takže upřímně děkuju pane Bensone. Čekalo se a čekalo, až to ruplo. Hajpa hajpa! Scooteři na sebe nechali chvilku (fakt jen malou) čekat, ale výsledek byl maximální. Troufám si tvrdit, že způsobili největší paniku v kotli a ani nastupující Clawfinger už takovou vlnu nevyvolali. Rave nářez rozpumpoval nohy každýmu v perimetru 10 metrů od pódia a ve zbytku campu se alespoň houpaly hlavy a tleskaly ruce. Pro mě osobně to byl zlomovej okamžik. Do Skůtrů jsem měl boty jakžtakž udržovaný od bláta – po Skůtru jsem nevěděl, kde končí zem a začínají nohy. Němci vyvalili všechny svoje pecky a v přídavku Hyper Hyper, takže považuji jejich misi za splněnou a s výsledkem.

Byla tma, pozdě, zima, déšť, ale neskutečná živelnost Clawfinger (Rapmetal since 1993) dokázala udržet odhadem 50-60% davu přikovanýho k pódiu. Mimo super muziky také nevtíravou a milou interakcí zpěváka Zaka s publikem – „Excuse me sire, could you please get your hands up? Clawfinger really needs it“ (prodíral se Zak davem fanoušků a kázal). Sentimentálně chválím skok „fat pig“ do davu, kterýžto jej chytil a uvědoměle vrátil zpět odkud přiletěl :-).

Resumé

I přes neskutěčně, až neuvěřitelně prochcaný počasí jsem spokojenej. Myslím, že jsem doposud nedocenil pozitivní vliv rejžovejch závitků (x4) vytuněnejch Chilli omáčkou, na moji životnost na fesťáku – ano, díky, díky nim jsem dal i Švédy. A jestli příště pojedu zas? Tak to teď není ale vůbec jistý .-)

Více informací:

Fotoalbum

http://www.facebook.com/benatskanoc.cz

http://www.benatskanoc.cz/